Naši kandidáti

Aleš Jakubec (RNDr., Ph.D.; 42 let) je náměstek primátora města Olomouce a vysokoškolský pedagog působící na FTK UP v Olomouci. Jako náměstek primátora má na starosti rozvoj města a jeho životní prostředí. V jeho kompetenci jsou i Zoologická zahrada Olomouc, Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce, Lesy města Olomouce a Výstaviště Flora Olomouc.

Pochází z Výšovic nedaleko Prostějova, absolvoval Střední zemědělskou školu ve Vyškově, poté studoval tělesnou výchovu a biologii na Fakultě tělesné kultury. Po ročním pobytu v USA absolvoval rovněž postgraduální studium kinantropologie na FTK UP. V rámci postgraduálního studia byl pro něj stěžejním studijní pobyt na Katolické univerzitě v belgické Lovani.

V Olomouci žije od svých 18 let. Pracovní zkušenosti získával také v USA, kde vykonával práci uklízeče pokojů, barmana, kuchaře, číšníka či skládal krabice v supermarketu. Od roku 2003 působí jako vysokoškolský učitel na Fakultě tělesné kultury UP, byl i zástupcem vedoucího z jedné z kateder. Je také autorem odborných článků se zaměřením na sport a fyziologii. Je členem České společnosti tělovýchovného lékařství.

Vždy se zajímal o veřejné dění a zapojoval se do něj. Zajímala ho i „politika“ akademická: byl opakovaně zvolen do akademického senátu FTK a následně i UP. V olomoucké politice se angažuje od roku 2009, kdy se stal členem TOP 09. V roce 2010 byl zvolen zastupitelem města Olomouce a stal se i členem Rady města Olomouce, v roce 2014 vedl kandidátku TOP 09 v Olomouci, mandát obhájil, a stal se náměstkem primátora. V současnosti je členem celostátního předsednictva TOP 09.

Ve volném čase se věnuje volejbalu a cyklistice, účastnil se Olomouckého půlmaratonu a rád tráví víkendy s rodinou na chalupě či na kulturních akcích. Manželka jej přivedla k divadlu a filharmonii, zamiloval si zejména balet. Poslední roky pravidelně navštěvuje festival vážné hudby Smetanova Litomyšl. K jeho oblíbeným filmům patří Forrest Gump nebo „česká klasika“ Na samotě u lesa, Vrchní prchni, a neméně rád má hry Divadla Járy Cimrmana. Přestože v poslední době čte spíše politické komentáře a denní tisk než beletrii, před časem ho oslovily prózy Johna Irvinga Pravidla moštárny, Svět podle Garpa nebo Modlitba za Owena Meanyho.

S manželkou Renatou, čtyřletou dcerou Rozárkou a s teriérem Montym žijí v olomoucké čtvrti Nová Ulice.

Současná politická situace v České republice v něm vyvolává obavy o naši svobodu a naši demokracii, jež považuje za to nejcennější, co máme. Je přesvědčen, že je třeba za ně neustále bojovat, a ne se jich vzdávat pro zdánlivé jistoty, pozlátka a lákavé sliby.

Přeje si, aby naše země byla nadále součástí Evropské unie a abychom se my na jejím fungování aktivně podíleli. Rád by i nadále přispíval k tomu, aby Olomouc byla a zůstala významným místem na mapě Evropy.

Dominika Kovaříková (Mgr., 40 let) je olomoucká advokátka. Od roku 2014 je členkou Zastupitelstva města Olomouce a rovněž členkou majetkoprávní komise Rady města Olomouce.

Pochází z vesnice Kujavy v okrese Nový Jičín. Absolvovala Gymnázium Mikuláše Koperníka v Bílovci a následně vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po studiích začala působit nejprve jako advokátní koncipientka v advokátní kanceláři, pak pracovala několika let jako právnička v neziskovém sektoru – v ekoporadně olomoucké pobočky Hnutí DUHA. Nakonec se však vrátila zpět k advokacii, v roce 2008 složila advokátní zkoušky a od ledna 2009 provozuje v Olomouci vlastní advokátní kancelář.

Od začátku 90. let aktivně působila ve skautu – nejprve jako prostá členka oddílu a následně 4 roky jako rádkyně družiny. Zároveň se zajímala o otázky ochrany životního prostředí, což vyústilo během jejích vysokoškolských studií ve spolupráci s ekologickými organizacemi, jako byl Ekologický právní servis nebo Hnutí DUHA, jemuž i 2 roky předsedala. I nyní jako advokátka se věnuje právu životního prostředí.

V roce 2002 byla jednou z vůdčích osobností protestů proti výstavbě multifunkčního objektu Palác Morava, který měl stát v místě tržnice. Protesty byly úspěšné a tuto cennou lokalitu se podařilo před nepromyšlenou zástavbou uhájit.

V roce 2008 se stala členkou sdružení Za krásnou Olomouc a na ustavující schůzi byla zvolena do prvního výboru tohoto sdružení.

V roce 2014 byla zvolena za dnes už de facto neexistující sdružení Občané pro Olomouc do Zastupitelstva města Olomouce. Kromě členství v majetkoprávní komisi Rady města Olomouce je i členkou redakční rady Olomouckých listů a několika ad hoc vytvořených pracovních skupin.

Od roku 2005 je vdaná, má dvě děti.

Ráda cestuje, a to i do vzdálenějších krajů s odlišnou kulturou, protože je přesvědčená o tom, že správný pohled na naše životy získáváme až konfrontací s životy jiných. A teprve tehdy si uvědomujeme, jaké štěstí máme, že žijeme právě tady a teď. Ačkoliv v současné době již není aktivní členkou Junáka, řídí se skautskými myšlenkami celý svůj život a snaží se v nich vychovávat i své děti. Má ráda přírodu a volnost, a to jak v pohybu, tak v myšlení. Ve volných chvílích si chodí zaběhat, nebo si zahraje na klavír či zazpívá s kytarou.

Ráda se se svými dětmi baví o historii druhé poloviny 20. století. Je totiž přesvědčena, že abychom mohli žít svobodnou budoucnost, musíme dobře znát i naši nedávnou minulost, na kterou ne vždy můžeme být hrdí.

Anna Taclová (Ing.; 62 let) je ředitelka neziskové organizace JITRO Olomouc, o.p.s. a neuvolněná členka Rady města Olomouce.

Po studiu vysoké školy s technickým zaměřením byla zaměstnána jako výzkumná a vývojová pracovnice, po doplňkovém studiu na VŠE pracovala na manažerských pozicích ve finanční sféře. V roce 2002 se rozhodla od základu změnit své profesní zaměření – začala působit v sociální oblasti, které se jako ředitelka neziskové organizace JITRO věnuje dodnes. Externě vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Zajímá ji historie Olomouce a jejích památek, architektura, výtvarné umění, učí se vyřezávat dřevěné loutky. Podporuje organizaci pro výcvik vodicích psů pro nevidomé. Fandí rugbyovému oddílu RC Olomouc, který vede děti a mládež k aktivnímu trávení volného času a pravidlům fair play ve sportu i v životě.

Pokud dostane od voličů důvěru, ráda by přispěla k tomu, aby Olomouc byla bezbariérovým městem vstřícným k těm, kteří se ne vlastní vinou dostali do nepříznivé sociální situace, snaží se ji řešit, a nespoléhají se pouze na sociální dávky. Chce se dále zasazovat o rozumné finanční hospodaření bez velikášských akcí typu aquapark, které dlouhodobě „vysávají“ městský rozpočet. Přála by si, aby ulice, náměstí a parky byly bezpečné pro všechny, aby co nejlépe fungovala hromadná doprava, která zajistí dobrou dostupnost okrajových částí Olomouce. Nechce, aby v našem městě vyrostly další výškové budovy, které nenávratně poškodí jeho historické panorama.

Říká: Pomáhat  není povinné, ale lidské.

Jiří Hrabal (Mgr., Ph.D.; 44 let) je vysokoškolský pedagog, předseda sportovního klubu a organizátor v oblasti kultury a sportu. Je členem odborné komise pro výchovu a vzdělávání a využití volného času Rady města Olomouce.

Pochází z Valašska, absolvoval gymnázium se zaměřením na matematiku a fyziku, poté vystudoval v Olomouci na UP filozofii a bohemistiku, v chorvatském Záhřebu pak chorvatský jazyk a kulturu. V Olomouci žije od 18 let, od roku 2001 pracuje jako pedagog na Univerzitě Palackého. V letech 2004-2006 působil na katedře západní slavistiky na Univerzitě v Záhřebu a absolvoval na deset dalších stáží na zahraničních univerzitách a akademických institucích.

Již osm let organizuje na UP mezinárodní vědecké sympozium Umění a kultury střední Evropy, jehož se každoročně účastní přes 30 přednášejících z celého světa. Šestnáct let byl šéfredaktorem revue Aluze, jako externí redaktor a editor spolupracoval s několika českými i zahraničními nakladatelstvími, pro která připravil k vydání řadu knih. Překládá z chorvatštiny.

Od roku 2013 je předsedou tenisového klubu Milo Olomouc. Pod jeho vedením se postupně revitalizují areály a výrazně narůstá zájem dětí a mládeže o trénování v klubu, který dnes patří mezi kluby s nejpočetnější mládežnickou základnou. Založil oblíbenou soutěž pro amatérské olomoucké tenisty a tenistky všech úrovní “Milo Open”, organizuje již 5 let turnaj pro české a slovenské tenisty-vozíčkáře “Milo Wheelchair Cup”. Je rovněž členem Rady Severomoravského tenisového svazu.

Od roku 2003 je ženatý, má dva syny.

V životě má rád rozmanitost, literaturu, cestování, Evropu bez hranic, procházky se psem, jazz a blues, západní Balkán (přírodu i kulturu), sea kayaking, tenis, běžecké lyžování, kopce na rodném Valašsku, ačkoli doma se už dlouho cítí být v Olomouci. Rád také manuálně pracuje, obzvlášť se dřevem, a věnuje se též pěstování citrusů a baobabů.

Je přesvědčen, že vzdělání je cesta k solidární společnosti. Solidaritu však nelze člověku vnutit, ten se pro ni musí svobodně rozhodnout; a solidarita pak vede ke štěstí jednotlivce.

Isabela Pospíšilová (Mgr.; 44 let) je biochemická zdravotní laborantka na Oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice a také spolumajitelka firmy Moisha Wings vyrábějící originální české šátky na nošení dětí. Téměř 15 let je členkou Komise městské části Nový Svět a členkou Školské rady ZŠ Heyrovského.

Pochází z Ostravy, odkud ve svých 14 letech odešla do Olomouce na Střední zdravotnickou školu, kde vystudovala obor zdravotní laborantka. Olomouc jí učarovala svou atmosférou, proto se rozhodla zde zůstat a v roce 1992 nastoupila na Oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice. Během rodičovské dovolené vystudovala obor křesťanská výchova na Cyrilometodějské teologické fakultě UP.

Po rodičovské dovolené se však vrátila zpět ke zdravotnictví a své profesi zdravotní laborantky s biochemickou specializací se věnuje celý svůj život. Svou práci a laboratoř miluje, a to především díky skvělým lidem, které má kolem sebe.

Od roku 2000, kdy se poprvé setkala s nošením dětí v šátku, je propagátorkou myšlenky důležitosti těsné fyzické blízkosti dětí a rodičů. Nejdříve jako majitelka obchodu s šátky a posléze jako spolumajitelka firmy, která vyrábí originální české šátky a ergonomické nosítka Moisha z nejrůznějších materiálů.

Se svým manželem, třemi dětmi, dvěma psy a třemi kočkami žije ve čtvrti Nový Svět.

Má ráda jízdu na horském kole a horské výšiny, in-line brusle a jízdu na řece se zadákem, na kterého je spoleh. Radost jí u dlouhých večerů udělá dobrá kniha či film a sklenice dobrého vína.  Je velkým fanouškem J. R. R. Tolkiena, Terryho Pratcheta a Marvelu. Miluje moderní i klasický balet, rockovou muziku i kresby své dcery.

Olomouc považuje za živé a dynamické město, které stále vyvíjí a proto v okamžiku, kdy se jeden problém vyřeší, vyvstane další. Za důležité tedy považuje žít a dýchat se svým městem, vnímat jeho krásu i jeho potíže, nezavírat před problémy oči a snažit se věci řešit.

Jejím životním krédem je důvěra v lidi a jejich vzájemnou spolupráci. Je přesvědčena, že jen tak lze vytvořit fungující a spokojenou společnost. 

Pavel Horák (prof., MUDr., CSc.; 52 let) pracuje jako lékař-revmatolog ve Fakultní nemocnici v Olomouci a přednáší na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Absolvoval gymnázium v Uničově, následně Lékařskou fakultu UP v Olomouci. Odborně se ve své profesi lékaře zabývá internou, revmatologií a chorobami kostí a má více než dvacetileté zkušenosti jako vysokoškolský pedagog LF UP v Olomouci v pozicích od odborného asistenta, přes docenta po VŠ profesora. Má zkušenosti z vědecké práce, absolvoval několik zahraničních pobytů, mimo jiné jako stipendista Fulbrightovy nadace na University of Minnesota (USA), a je řešitelem či spoluřešitelem řady grantových projektů Ministerstva zdravotnictví ČR. Je místopředsedou České revmatologické společnosti a členem výboru Společnosti pro metabolické onemocnění skeletu. Je autorem řady odborných publikací.

Spolu s manželkou Bohumilou vychovávají čtyři děti: Filipa, Moniku, Tomáše a Alžbětu.

Má rád hudbu, divadlo, literaturu, jízdu na kole, lyže a cestování a zajímá se o společenské dění.

Do komunálních voleb jde s ideou posílení místa Olomouce na mapě Evropy jako významného univerzitního centra a dobrého a krásného města pro život.

Radovan Mičola (22 let) je student a živnostník působící v oblasti obchodu a energetiky. Je členem kontrolního výboru Zastupitelstva města Olomouce.

Maturoval na Střední škole technické a obchodní v Olomouci v oboru strojírenství.
Od svých 18 let je členem TOP 09. Je zakladatelem a předsedou mládežnického spolku TOP tým Olomoucký kraj, prostřednictvím kterého se snaží přimět mladé lidi ve věku 15-35 let s podobnými politickými názory k většímu zájmu o politické dění a odhodlanosti podílet se na ovlivnění naší budoucnosti. Od roku 2012 se podílel na organizaci mnoha přednášek a diskusí na politická i odborná témata v rámci Mladých konzervativců, což je spolek mladých lidí zajímající se o veřejné dění.

Letos absolvoval program Erasmus+ v Sofii. Hlavním náplní studijního pobytu byla účast na konferencích týkající se šikany ve společnosti a organizace aktivit během workshopů.

Ve svém volném čase rád jezdí na kole do přírody, cestuje, poslouchá hudbu a setkává se s přáteli; nemá rád stereotyp.

Je to přesvědčený konzervativec, pro kterého je důležité, aby se lidé v Olomouci cítili bezpečně a měli dostupnou městkou hromadnou dopravu do všech částí naší hanácké metropole.

Jan Řihošek (Ing.; 66 let) je zaměstnancem Magistrátu města Olomouce, kde pracuje jako koordinátor CENTRA SEMAFOR. Je také členem Pracovní skupiny pro cyklodopravu při Radě města Olomouce (RMO), členem dopravní komise při RMO a členem Pracovní skupiny pro Plán udržitelné mobility města Olomouce při RMO.

Narodil se ve Vyškově, ale od malička žije v Olomouci. Maturitou ukončil studium na Střední průmyslové škole strojnické v Olomouci. Poté absolvoval pětiletý obor Strojírenská technologie na VUT Brno (dnes Technická univerzita Brno). Po skončení vojenské služby pracoval 10 let v průmyslu (Moravské železárny) a poté 6 let jako pedagog na SOU Dopravních staveb (dnešní Střední škola polytechnická) v Olomouci. Absolvoval při tom dvouleté postgraduální studium na PdF UP. Několik let také podnikal v oblasti obchodu (sportovní potřeby), přičemž působil i jako instruktor v řadě sportů (lyžování, snowboarding, kiting, windsurfing aj.)

V současnosti se zaměřuje na problematiku udržitelnosti městské dopravy. V souvislosti s tím absolvoval řadu zahraničních stáží (Nizozemí, Německo, Maďarsko). Této problematice a dopravní výchově se jako metodik věnuje i na celorepublikové úrovni. Mezi jeho záliby patří sport všeho druhu, tanec, hudba (působil a působí v řadě hudebních uskupení), cestování, kutilství, vaření a jízda na koloběžce.

Je přesvědčen, že základním předpokladem našeho spolubytí je vzájemný respekt a ohleduplnost, a to nejen v dopravě.

Ivana Janečková (59 let) je ekonomka. Osmým rokem pracuje v Komisi městské části Povel, jíž je aktuálně předsedkyní, je rovněž členkou bytové komise Rady města Olomouce.

Narodila se na Vysočině, odkud byla v útlém věku „přesazena“ na Hanou do Olomouce, kde se již cítí doma. Stále však miluje hory a turistiku. Její celoživotní láskou je sport: v dětských letech hrála házenou, reprezentovala Českou republiku a město Olomouc, v současné době preferuje tenis a kolo (včetně každodenních cest do práce). Věnuje se fyzické kondici a vede k tomu i další.

Má dvě děti, syna a dceru, a dvě vnučky.

Je pyšná na svoje město Olomouc, zvláště proto, že pomáhá mladým a talentovaným sportovcům a sportovkyním. Dcera Simona jde v jejích šlépějích, získala základy volejbalu právě v rodné Olomouci a pak Olomouc reprezentovala. Patřila však i k oporám rakouské extraligy.

Mimo lásku ke sportu velmi ráda cestuje a poznává krásy a kultury cizích krajů a tajemství moří a oceánů. V soukromí si ráda zahraje na klavír. Podlehla v plném rozsahu pěstování netřesků.

Je přesvědčena, že každý člověk by měl žít tak, aby mohl být spokojený sám se sebou a aby měl pod kontrolou svou „domácí ekonomiku“. A neměl by chtít všechno. Vždyť co by s tím dělal?

Zdeněk Blaťák (Ing.; 43 let) je ředitel provozovny Auto Hégr a.s., autorizovaného prodejce a servisu ŠKODA AUTO, a.s. Od roku 2010 je předsedou Komise městské části Černovír a Klášterní Hradisko. V letech 2015–2016 byl členem majetkoprávní komise Rady města Olomouce.

Pochází z Olomouce, z městské části Černovír a Klášterní Hradisko, kde žije celý život a řadu let zde i veřejně působí. Vystudoval zdejší Základní školu Petřkova a následně obor chovatel na Střední zemědělské škole. Vysokoškolské studium ekonomiky a managementu absolvoval na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně.

Od roku 1998 je ženatý, má dceru a syna. Má rád rodinu, domov, svá domácí zvířata (psa, kočky, hady, králíky, slepice a spoustu dalších). Velice rád vaří a griluje. Kutí a stará se o svůj dům. Je vášnivým modelářem.

Je přesvědčen, že lidé se k sobě mají chovat slušně, pomáhat si, nekrást, nelhat. Starat se o své rodiče a rodinu. Znát historii své země. Je pro něj samozřejmostí, že je patriotem a vlastencem. Materiální hodnoty nejsou pro něj to nejdůležitější a Desatero je jeho základním životním krédem.

Milan Langer (Mgr., 59 let) působí celý život v neziskovém sektoru, věnuje se zejména sociálním službám. V letech 2010–2014 byl členem Zastupitelstva města Olomouce.

Pochází z nedalekého Prostějova, vystudoval gymnázium pro tělesně postižené v Bratislavě a následně vystudoval německou a italskou filologii na dnešní Masarykově univerzitě v Brně.

V Olomouci žije od roku 1997. Vzhledem k tomu, že se od dětství pohybuje na invalidním vozíku, začal brzy po přistěhování do Olomouce aktivně pracovat na odstraňování bariér ve městě. Patří k zakladatelům projektu Bezbariérová Olomouc, jehož výsledky byly nejen oceněny několika prestižními cenami, včetně zahraničních, ale zejména je ocení všichni Olomoučané, nejen rodiče s kočárky a senioři nebo lidé s dočasným omezením pohyblivosti.

Byl více než 20 let předsedou Trendu vozíčkářů Olomouc a je předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením Olomouckého kraje. Se statusem stálého hosta pracuje v Komisi pro rodinu a sociální věci Olomouckého kraje a působí i v řadě jiných odborných a pracovních skupin.

Je ženatý, bezdětný.

Velmi rád cestuje a vedle evropských zemí navštívil také několik zemí v Asii nebo Austrálii. Má rád výzvy a zajímá se o vše kolem: o vesmír, o vztahy přírody a člověka, o společnost a naši nepoučitelnost dějinami. Při překonávání nejrůznějších strastí spojených s pohybem na vozíku a potřebou fyzické dopomoci druhých při většině běžných životních úkonů s úsměvem říká, že slovo handicap, tedy „Hand in cap – ruka v kapse“ se začalo užívat v Anglii při dostizích, kdy právě ti nejlepší koně museli dostat do sedla pár kilo navíc, aby pořád nevyhrávali.

Razí zásadu: chovejme se k druhým tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám (zkusme si třeba jít po ulici a na kolemjdoucí se usmívat; o kolik víc usměvavých lidí najednou potkáme…)

Petra Dokládalová (Mgr.; 34 let) je odborná asistentka na katedře romanistiky Ostravské univerzity. Jako OSVČ se dlouhá léta věnuje výuce jazyků, tlumočení a překladu.

Pochází z Prostějova, absolvovala gymnázium, poté vystudovala obory španělská a portugalská filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci UP. Absolvovala několik dlouhodobých stáží na univerzitách ve Španělsku, Portugalsku a Uruguayi.

V Olomouci žije 8 let a má dvě děti.

Ve volném čase se věnuje hudbě, zejména zpívání flamenka, argentinského tanga a tzv. brazilské populární hudby. Účinkuje v představení La Narradora Jany Drdácké, vystupuje s několika komorními projekty a doprovází flamenkové tanečnice po celé republice.

Je přesvědčená, že politik má jednat jako zástupce svých voličů a v jejich prospěch. Příčí se jí všechny projevy kultu osobnosti (jehož náznaky se podle ní nebezpečně množí).

Demokratická společnost, by podle jejího názoru měla občanům poskytnout různorodé, všestranné a především kvalitní vzdělávací instituce a umožnit občanům svobodně si vybrat, jakým způsobem a za jakých podmínek budou podnikat nebo se nechají nechat zaměstnat. Věří totiž, že lidé svým potřebám sami rozumí nejlépe a dokáží se mezi sebou velice efektivně dohodnout i bez byrokratických zásahů.

Evžen Horáček (Ing.; 59 let) je ředitel příspěvkové organizace Hřbitovy města Olomouce. Zastává funkci předsedy Komise městské části Nové Hodolany.

Vystudoval Gymnázium Olomouc-Hejčín s matematicko-fyzikálním zaměřením, absolvoval Technologickou fakultu VUT Brno se sídlem ve Zlíně. Zastával vedoucí pozice v Gale Prostějov, Kazetu Přerov, Oděvech Olomouc, po roce 1989 pracoval mj. jako osoba samostatně výdělečně činná.

Společensky se angažuje především ve svém okolí: kromě členství (od r. 2000, resp. předsednictví od r. 2010) v Komisi městské části Olomouc-Nové Hodolany je od roku 1997 předsedou Spolku (dříve Sdružení) rodičů a přátel při Fakultní základní škole Hálkova, v letech 1999–2005 zastával funkci předsedy SRPŠ na Gymnáziu v Olomouci-Hejčíně.

Je ženatý, má tři dospělé syny.

Svůj volný čas věnuje především rodině a pak péči o dům a zahradu, kutilství, cestování a relaxaci v přírodě.

K jeho životním zásadám patří pravdomluvnost, otevřenost a vytrvalá cesta za stanovenými cíli.

Zdeněk Kovářík (Bc., DiS.; 33 let) působí jako specialista odpadového hospodářství v oboru zpětného odběru elektrozařízení na pozici regionálního manažera pro Olomoucký a Moravskoslezský kraj.

Je to rodilý Olomoučan a považuje se za patriota. Vystudoval Vysokou školu mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, obor Veřejná správa a Public Relation.

Již třetím rokem se věnuje trénování fotbalové mládeže v TJ Slovan Černovír. Chtěl by pomoci navýšit finance směřující do podpory mládežnických kategorií, nejen ve fotbale, ale ve sportu obecně.

Má sedmiměsíční dceru Kristýnku, se kterou tráví volný čas v olomouckých parcích a byl by rád, kdyby tam byl zřízen tzv. Quite corner (Tichý koutek), kde by mohli nejen rodiče se svými dětmi v klidu odpočívat.

Mezi jeho koníčky patří fotbal, cyklistika, squash, šachy, cestování, kultura a veřejné dění. V poslední době se věnuje rekonstrukci staré nemovitosti.

Jana Procházková Libíčková (PhDr.; 69 let) je psycholožka. V jednom z předchozích volebních období byla členkou sociální komise a komise prevence kriminality Rady města Olomouce.

Psychologii vystudovala na Filosofické fakultě UP v Olomouci a věnuje se jí po celý svůj profesní život. Prošla celou řadou odborných pracovišť z oblasti zdravotnictví, rodinného, výchovného i sociálního poradenství.

V roce 2001 nastoupila na pozici zástupkyně ředitele jedné z organizačních složek ministerstva spravedlnosti – nově vznikající Probační a mediační služby ČR, instituce, která do českého systému trestního práva přinesla nový pohled na řešení dopadů trestných činů, do kterého se snaží efektivně zapojit nejen pachatele, ale i oběť a komunitu, která je trestným činem zasažena.

V rámci své profesní kariéry absolvovala několik zahraničních studijních cest (Holandsko, Velká Británie, Švýcarsko, Norsko), v jejichž rámci se seznámila s činností řady státních i nevládních organizací, které velmi profesionálně pracují s osobami, vyžadujícími pomoc a péči, kterou si sami nedokáží zajistit. Získané zkušenosti a podněty z těchto cest byly inspirující i pro její další specializaci, kterou je práce s oběťmi trestných činů – ať už jde o pozici poradkyně Bílého kruhu bezpečí, nebo zapojení do realizace projektů, zavádějících specializované poradenství pro oběti trestných činů do všech soudních okresů ČR.

Je vdaná a má tři děti. Dvě z nich žijí a pracují v zahraničí, a to, že je může kdykoliv bez vyřizování zbytečných formalit navštívit, oceňuje jako jeden z přínosů otevřené Evropy. Kromě cestování patří k jejím koníčkům aktivní sport, stálé vzdělávání a klasická hudba.

V Olomouci žije téměř 40 let a přestože poznala řadu jiných, zajímavých a hezkých  měst, je pro ni Olomouc tím nejkrásnějším místem pro život.

S ohledem na své profesní zkušenosti je přesvědčena o tom, že skutečně zdravá společnost je ta, která se dokáže postarat i o ty své členy, kteří toho sami nejsou schopni a na pomoc jsou z objektivních důvodů odkázáni. V praxi to znamená, že nejen stát, ale i jednotlivá města a obce budou vytvářet podmínky pro fungování institucí, které mají erudici a zájem  těmto cílovým skupinám účinnou pomoc poskytovat.

Ivo Roháč (52 let) je majitel firmy Organ Service  v Olomouci, zabývající se výrobou a
restaurováním varhan, harmonií a hudebních automatů, a odborníkem v oboru mechanik hudebních nástrojů se zaměřením na klávesové nástroje.

Narodil se v Olomouci, absolvoval Střední odborné učiliště koncernového  podniku Čs. Hudební nástroje v Hradci Králové a následně vykonával odbornou praxi v závodě Varhany Rieger-Kloss v Krnově a v závodě Piana-Petrov v Hradci Králové.

Od roku 1987 pracuje samostatně, nejdříve pod záštitou tehdejšího komunálního podniku Služby města Litovle, od roku 1990 jako živnostník. Díky novým možnostem v podnikání po roce 1989 zdokonaluje technické vybavení dílny, zavádí do výroby nové moderní technologie a postupně rozšiřuje nabídku i spektrum služeb ve svém oboru. V roce 1999 získává jeho firma patent č. CZ 8952 U1 na strukturu ovládání a řešení elektronických systémů píšťalových varhan – ovládání funkcí pomocí grafického dotykového displeje. V roce 2001 mu byla Ministerstvem kultury ČR udělena restaurátorská licenci v  rozsahu restaurování varhan, harmonií a hudebních automatů.

K jeho dílům patří např. stavba varhan pro aulu Právnické fakulty v Brně, přestavba a modernizace varhan na Sv. Hostýně, na Velehradě či v Klokotech u Tábora, a dále restaurování unikátních flétnových hodin na zámku ve Šternberku a mnoha jiných historicky cenných nástrojů (harmonií,  orchestrionů, flašinetů)  v zámeckých, muzejních i soukromých sbírkách u nás i v zahraničí.
Aktuálně v Olomouci restauruje varhany v Dómské kapli sv. Anny, připravuje přestavbu, rozšíření a modernizaci varhan v Olomouci-Hejčíně. Soustavně rovněž od roku 1993 pečuje o varhanní nástroje v katedrále sv. Václava.

Od roku 1999 se jeho firma věnuje také vývoji a výrobě flašinetů unikátní technické konstrukce.  V současnosti produkuje několik modelů označených logem “Výrobna flašinetů Roháč – Juráň,  manufaktura Olomouc”. Úspěšně tak propaguje i naše město, neboť s těmito flašinety, oblíbenými nástroji pouličních muzikantů, se lze dnes setkat při produkcích v ulicích řady měst  u nás I v cizině.

Kvůli nedostatku času než z nedostatku zájmu nemá mnoho koníčků, které by stály za zmínku.  Vždy si ale najde čas, aby se účastnil na kulturních akcích, které se (byť jen nepřímo) dotýkají jeho profese – ať jde o koncerty, či třeba „jen“ o Mezinárodní setkání flašinetářů nebo oblíbený tradiční happening „Olomoucký špacír“.  Těch se každoročně účastní v uniformě rakouského vojáka-veterána 1. světové války – samozřejmě i se svým flašinetem. Je totiž aktivním členem historického spolku  Olomoucký 54. pěší C.K. regiment.

Je ženatý a je otcem tří dcer.

Je přesvědčen, že své dlouholeté zkušenosti z jednání s představiteli a administrativou mnoha státních i nestátních institucí a se širokou škálou profesí by mohl uplatnit v komunální politice. Důraz klade na činorodou podnikavost a na kvalitu odváděné práce.

Petr Navrátil (Ing., Ph.D; 57 let) pracuje jako poradce pro zemědělství a ekonomiku, je předseda představenstva Lesů města Olomouce. Je členem Komise místní části Nové Hodolany a členem finančního výboru Zastupitelstva města Olomouce.

Narodil se v Šumperku, kde byli jeho rodiče v angažmá v Krajském oblastním divadle Šumperk. Dětství trávil střídavě u babičky v Olomouci a u rodičů v Opavě, kam se ze Šumperka odstěhovali. Jelikož byli jeho rodiče po srpnových událostech roku 1968 prohlášeni za politicky nespolehlivé, jedinou střední školou, kterou mohl studovat, byla Střední zemědělská škola v Opavě. Po jejím ukončení pracoval v různých zemědělských podnicích v technických funkcích a v roce 1983 se konečně vrátil do milované Olomouce a nastoupil v JZD Hněvotín. Tady byl zaměstnán až do roku 1991, kdy se rozhodnul pro nezávislé „povolání“ a začal působit jako poradce pro výživu a ekonomiku chovu zvířat v zemědělství. Během následujících let vystudoval Mendelovu zemědělskou univerzitu v Brně a v doktorském studijním programu potom Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně.

V Olomouci působí již osmým rokem v představenstvu společnosti Lesy města Olomouce a.s., která se pod jeho vedením změnila ze ztrátové společnosti – a podle tehdejší politické garnitury „vhodné pouze k prodeji“ – na společnost, která dnes jako jediná přispívá poměrně slušnými finančními prostředky do rozpočtu města Olomouce. Vedení společnosti si velmi dobře uvědomuje, že Lesy města Olomouce nejsou jen společností, která tvoří zisk, ale mají i další neméně důležité funkce, především ekologické, estetické a rekreační.
Osm let také pracuje v Komisi městské části Nové Hodolany, kde společně s dalšími členy řeší podněty a připomínky obyvatel Olomouce, snaží se najít řešení a v součinnosti s magistrátem

Je ženatý, má tři dcery.

Jeho největším koníčkem je příroda a myslivost. Zajímá se také o historii, především Olomouce a okolí.

Věří, že politika je především službou a podle tohoto přesvědčení již řadu let v komunální politice pracuje. Je pro něho důležitá svoboda a je přesvědčen, že Česká republika a město Olomouc musí zůstat v Evropské unii.

Michal Fasner (Mgr.; 53 let) je obchodní ředitel v soukromé firmě, pedagog, sportovec a trenér mládeže.

Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. V devadesátých letech působil jako učitel tělesné výchovy na Středním odborném učilišti Štursova v Olomouci. Po ukončení své pedagogické dráhy začal působit jako obchodní zástupce v oboru voda, topení, plyn, když následně své manažerské zkušenosti využil při vybudování své vlastní podnikatelské činnosti, která se pod jeho vedením, v průběhu několika let stala úspěšnou, stabilní a prosperující obchodní společností. Svou podnikatelskou činností dokázal vytvořit v rámci svého podnikání několik stabilních pracovních míst. V současné době se jedná o samostatný projekt, když on sám se věnuje rozvoji mezinárodního obchodu v podniku zaměřeném na výrobu zdravotnického materiálu.

Souběžně se svou podnikatelskou činností nezapomínal ani na podporu města Olomouce, a to především jeho sportovní reprezentaci, když se v rámci Kanoistického klubu Olomouc podílel jako trenér i jako předseda klubu, na mnohých úspěších mladých olomouckých vodáků. Jako předseda klubu dokázal ve spolupráci s městem vytvořit finančně stabilní prostředí, ve kterém zajistil sportovní přípravu pro mládež z různých sociálních poměrů. Jako trenér a pedagog dbal na propojení sportovní přípravy se školní výukou. Výsledkem jeho mnohaleté práce v této oblasti bylo jedno z nejúspěšnějších období olomoucké rychlostní kanoistiky.
Vedle sportovních aktivit se zajímá o historii.

Je ženatý, má dvě děti.

Do tří slov shrnuje to, co je podle něj důležité: tradice, odpovědnost, prosperita.

Terezie Pilarová (Mgr. et Mgr.; 31 let) pracuje jako administrátorka projektů na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Narodila se v Českém Těšíně. Vystudovala Právnickou a Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde nyní pokračuje v doktorském studiu zaměřeném na právní historii Apeninského poloostrova. Absolvovala několik studijních pobytů v italské Florencii.

Ráda cestuje, čte, chodí do kina nebo navštěvuje s přáteli olomoucké kavárny, restaurace a hospůdky. Má velmi ráda zvířata, především psy.

Do TOP 09 se rozhodla vstoupit zejména pro její proevropské smýšlení. Zdůrazňuje, že význam Evropské unie je velmi dobře patrný i v samotném městě Olomouci.

Martin Kašpar (30 let) je geneaolog, knihkupec a fotograf.

Narodil se v Olomouci a většinu svého života žil v Těšeticích nedaleko Olomouce. Po vystudování oboru fotograf na střední škole v Brně pracoval v různých pozicích od prodavače nábytku, rozvozce pizzy či kresliče map až po knihkupce.

Jeho největší zálibou je bezesporu genealogie, která ovlivnila jeho život. Kromě zajímavých zjištění o vlastní rodině začal postupně své služby v této oblasti nabízet i zákazníkům z řad široké veřejnosti. Vzhledem k této zálibě/práci má možnost srovnávat minulost se současností.

Je iniciátorem záchrany budovy nádraží v Náměšti na Hané, kterou se její vlastník rozhodl demolovat. Rád by z této budovy učinil výchozí místo pro poznávání okolí Náměště na Hané. Při této aktivitě se seznámil s prací různých státních úřadů.

Je svobodný, bezdětný.

Záleží mu na tom, aby město Olomouc dokázalo více využívat svůj turistický potenciál, zejména ve spojení s tradicí, kterou má – tedy jako města květin. Také by se chtěl zasadit o další vylepšení v oblasti dopravy a také o vysvětlování problematiky řízení města široké veřejnosti.

Martin Vysoudil (Mgr., Bc.; 36 let) je ekonom a právník, pracuje v komerčním bankovnictví pro nadnárodní banku. Je členem Komise městské části č. 17 Olomouc – střed  a Komise pro občanské záležitosti.

Základní a středoškolské vzdělání (SPŠE) získal v Olomouci, vysokoškolské bakalářské studium absolvoval na Fakultě managementu a ekonomiky UTB Zlín, magisterské studium v oboru právo a právní věda absolvoval na BVŠP Bratislava.

Je dárcem krve ve Fakultní nemocnici Olomouc a držitelem Zlaté medaile prof. Jánského.
Má manželku Lucii, syna Tomáška a psa Žolíka.

Mezi jeho největší záliby patří cyklistika, pěší turistika a časté návštěvy Moravského divadla v Olomouci (zejména balet), procházky s kočárkem a venčení pejska v olomouckých parcích.

Má rád olomoucké parky, cení si krásných památek v centru města, kaváren a hospůdek
v pěší zóně, a naopak mu vadí nové mrakodrapy, utrácení peněz v megalomanských akcích, špinavé
a děravé ulice, a také pejskaři, kteří po svých miláčcích neuklízí.

Dagmar Reichová (Ing.; 48 let) je ekonomka. Je členkou Komise městské části Staré Hodolany a Bělidla.

Narodila se v Olomouci, vystudovala SEŠ Olomouc a následně Ekonomickou fakultu VŠB v Ostravě. Do roku 2006 podnikala, momentálně pracuje jako referentka na Finančním úřadě v Olomouci.

V roce 2010 spolu s obyvateli Hodolan založila spolek „Hodolany“, jehož cílem je ochrana přírody a krajiny, zlepšení životního prostředí,  ochrana kultury bydlení a rozvoj a prosazování principů občanské společnosti a trvale udržitelného způsobu života v Hodolanech. Aktivně se zapojila i do podepisování petice proti prodeji Hodolanského divadla a do podepisování petice za vyvolání místního referenda v otázce heren a kasin na území Olomouce.

Mezi její zájmy patří mj. cestování, sport (cyklistika, turistika a lyžování).

Je vdaná, má dvě děti.

Ráda by přispěla k tomu, aby se veřejnost více zapojila do rozhodování o městě a aby došlo ke zlepšení komunikace mezi centrem, státní správou a správními obvody města. Bude rovněž usilovat o zachování volného prostranství a zelené plochy pro obyvatele města Olomouce.

Jaroslav Mihal (Ing.; 41 let) je ředitel základní a mateřské školy. Je členem odborné komise pro výchovu a vzdělávání a využití volného času Rady města Olomouce a je členem Komise městské části Tabulový vrch.

Pochází ze Zlínska, kde vystudoval gymnázium a vysokou školu, Fakultu managementu a ekonomiky UTB. V Olomouci pak získal další pedagogické vzdělání na Univerzitě Palackého. Posledních 10 let působil jako ředitel základní školy a mateřské školy, v soukromé i ve státní škole. Aktivně se zajímá o vzdělávací trendy u nás i v zahraničí, navštívil desítky vzdělávacích institucí v celé Evropě. Dobré myšlenky se snaží přenášet do každodenní školské praxe. Jeho doménou je výuka cizích jazyků, ale také rozvoj finanční gramotnosti, praxe čtenářských dílen a osobnostní rozvoj žáků.

Do Olomouce se přiženil a žije zde již 15 let. Má dvě děti.

Rád cestuje jak pracovně, tak soukromě, neboť je přesvědčen, že mnoho zkušeností lze získat ve světě. Tyto zkušenosti je však nutné potom využít doma. V rámci partnerství škol navštívil množství ZŠ a MŠ napříč Evropou, od západu na východ. Kromě toho miluje poznávání přírodních a kulturních zajímavostí českých regionů i světoznámých míst. Má rád všechny míčové sporty, v zimě navíc běžky, v létě kolo a pěší túry.

Věří, že děti a mládež jsou největší hodnotou společnosti, do které se vyplatí investovat. Byl by rád, kdyby rostla kvalita vzdělávání i prestiž vzdělávání. Podporuje vzdělávání a výchovu, které vedou k odpovědnosti, vlastnímu rozhodování, k vytrvalosti a vyšší vnitřní motivaci. Protože má dvě malé děti, je rád, že město Olomouc se stále více stává městem příznivým pro rodiny.

Jiří Novák (MUDr.; 52 let) je praktický lékař pro dospělé.

Je olomoucký rodák a patriot, celý život žije ve Slavoníně. Svému rodnému městu zůstal věrný během studií středoškolských (Slovanské gymnázium) i vysokoškolských (Lékařská fakulta Univerzity Palackého).

Po absolutoriu v roce 1990 pracoval 15 let v nemocnici v Zábřehu a na obvodě ve Štítech na Šumpersku. Od roku 2005 pracuje jako praktický lékař pro dospělé ve Slavoníně. Kromě toho pracoval 25 let externě na Zdravotnické záchranné službě Olomouckého kraje, od letošního července potom v Nemocnici Šumperk a.s. jako lékař pohotovostní služby.

Dále externě spolupracuje s Univerzitou Palackého – ve své ordinaci zajišťuje praktickou výuku studentů Lékařské fakulty a Fakulty zdravotnických věd.

Je dvacet let ženatý, má dceru, která studuje gymnázium v Olomouci.

Ve volném čase rád cestuje – bez preference světadílů –, někdy v kombinaci s vysokohorskou turistikou a lyžováním.

Olomouc považuje za město, kde se přirozeně snoubí historie s kulturou a přírodou a chtěl by přispět k tomu, aby se město dále rozvíjelo, včetně jeho okrajových částí. Věří ve smysl vzdělání, toleranci a empatii.

Václav Baláček (44 let) je překladatel a podnikatel, spolumajitel překladatelské agentury a společnosti vyvíjející software pro poskytovatele jazykových a překladatelských služeb.

Narodil se a dětství strávil ve Vrchlabí. Jeho rodina má však kořeny jak ve středních Čechách, tak i na slovenském Kysucku, proto se cítí se být občanem Československa. Po maturitě na gymnáziu ve Vrchlabí vedla jeho cesta v roce 1992 do Olomouce.

Od roku 1997 působil jako překladatel a tlumočník (angličtina – čeština) na volné noze, v roce 2004 založil překladatelskou agenturu České překlady, která se v současnosti řadí mezi 10 největších poskytovatelů překladatelských služeb na trhu v České republice. V roce 2010 pak stál u zrodu projektu společnosti Memsource, které se podařilo zaujmout silné místo na světovém trhu tzv. nástrojů podporujících překlad. Memsource má v současné době více než 80 zaměstnanců a ve svém oboru se řadí mezi pět největších hráčů na světě.

Ačkoli se své profesi věnuje s vysokou intenzitou, snaží se ušetřit čas i pro další koníčky. Tím největším je jeho rodina – je ženatý a společně s manželkou, která je rovněž překladatelka, vychovává čtyři děti.

Další jeho vášní je sport, zejména běh, kterému se věnuje intenzivně, ale na ryze amatérské úrovni. Již pátým rokem (a prozatím neúspěšně) atakuje čtyřhodinovou hranici na pražském maratonu a zúčastnil se např. i všech sedmi ročníků ultramaratonu Hostýnská osma.

Od života ve městě se občas rád utíká k na venkov, na chalupu v Jívové, kde se poctivě věnuje všem nezbytným pracím na údržbě domu i zahrady a snaží se aktivně přispívat k životu obce.

Do politiky se rozhodl vstoupit v reakci na aktuální polarizaci společnosti a vulgarizaci veřejného prostoru. Nesnáší zkratkovité rozdělování společnosti na „elitu“ a „ne-elitu“. Respektuje názorové oponenty, má rád diskuzi a hledání průsečíků. Hlásí se k odkazu Václava Havla a nestydí se označit se za „sluníčkáře“. Je přesvědčený o tom, že cesta k úspěchu vede přes kompromisy.

Má za sebou prozatím úspěšnou podnikatelskou kariéru a je přesvědčený o tom, že v životě nabyté zkušenosti bude schopný uplatnit ve veřejném životě. Má dojem, že žije ve šťastné době.

Ivana Jeništová (70 let) je v důchodu, dříve pracovala jako korektorka, redaktorka, i jako vedoucí rodinné restaurace.

Narodila se v Praze, ale vyrůstala střídavě v Praze a na Slovensku, kde vystudovala Střední průmyslovou školu grafickou v Bratislavě.

V Olomouci žije od počátku sedmdesátých let. Až do roku 1992 pracovala v Moravských tiskařských závodech, následně vystřídala několik zaměstnání: byla redaktorkou v olomouckých Hanáckých novinách, v té době i dopisovatelkou Rádia Svobodná Evropa. Krátce byla vedoucí Restaurace u Jeništů, poté znovu redaktorkou Moravsko-slezského DNE, resp. Olomouckého Deníku. Pracovala i v Arcidiecézní charitě Olomouc, kde měla na starosti PR a vydávání časopisu a dalších publikací. Byla rovněž redaktorkou Katolického týdeníku. Dopisovala i do dalších drobných tiskovin.

Vychovala čtyři děti.

Zajímá se o historii, architekturu i o politiku. Ráda maluje a kreslí.

Do voleb jde s ideou obnovení skutečného významu slov Pravda a Lež – nejen při výkonu funkce zástupce voličů, ale i v běžném životě.

Jiří Steiger (Mgr.; 49 let) je ředitel IT společnosti a předseda Hanáckého aeroklubu Olomouc. Je členem Komise městské části Neředín a školské rady ZŠ Nedvědova.

Narodil se v Olomouci, kde absolvoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou, poté vystudoval na Univerzitě Palackého v Olomouci obor Teoretická kybernetika. V oboru IT se dlouhodobě specializuje na zavádění informačních systémů v komerčním i veřejném sektoru.

V mládí byl nadšeným leteckým modelářem, poté se jeho největší zálibou stalo sportovní létání na kluzácích a motorových letadlech. Tomuto koníčku se věnuje již od svých patnácti let. V Hanáckém aeroklubu Olomouc, jehož je předsedou, létá i jako instruktor a vychovává nové mladé piloty. Účastní se také úspěšně řady sportovních leteckých soutěží. Je zastáncem rozvoje leteckého sportu v Olomouci  a bojovníkem za zachování olomouckého letiště, které letos slaví 100 let své existence.

Velkou zálibu má také ve sportovní střelbě. Je držitelem zbrojního průkazu a obhájcem zákonného práva na vlastnictví zbraně. Je členem sdružení na ochranu práv majitelů zbraní LEX. Ve zbytku volného času rád cestuje po republice i po světě, a v zimě lyžuje.

Je ženatý, má syna a dceru.

Členem TOP 09 je od roku 2013.

Je přesvědčen, že tradice, odpovědnost a prosperita patří mezi základní kameny, na kterých lze stavět svobodnou, fungující a slušnou společnost.

Iva Klimešová (PhDr., Ph.D.; 55 let) je vysokoškolská pedagožka, předsedkyně Disciplinární komise Fakulty tělesné kultury UP v Olomouci. Zastává funkci přísedící u Okresního soudu v Olomouci.

Pochází z Českomoravské vrchoviny, vystudovala v Olomouci na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého, kde získala také profesní a vědecký doktorát. V Olomouci žije od 33 let, od roku 2003 zde pracuje jako pedagožka na Fakultě tělesné kultury UP, kde vyučuje předměty zaměřené na výživu člověka, zdravý životní styl a první pomoc. V roce 2008 vyučovala také na univerzitě v USA (Valdosta State University) a absolvovala rovněž řadu odborných stáží na zahraničních univerzitách v Evropě. Její vědecká činnost je zaměřená zejména na oblast výživy.

Každým rokem organizuje na UP odborný vzdělávací seminář Aktivní v každém věku, který se zaměřuje na další vzdělávání pracovníků v sociálních službách s cílovou skupinu seniorů. Tato akce se již dvanáct let pořádá pod záštitou Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci (od r. 2018 se záštitou Magistrátu města Olomouce). Cílem akce je rozšiřování odborných znalostí a dovedností účastníků a obecně podpora radosti z aktivního života.

Je vdaná, má dvě dcery a syna.

Problematikou výživy se zabývá nejen teoreticky, ale i v praxi – ráda vaří a je milovníkem dobrého jídla. Mezi záliby patří také sport – jogging, lyžování nebo plavání. Má slabost pro kabelky a kvalitní kávu.

Je přesvědčena, že vstup České republiky do Evropské unie nám otevřel jedinečnou bránu ke vzdělání a získávání zkušeností v zahraničí. Pokud tato praktická zkušenost vyústí v nástup těch, jejichž optika vidění světa je jednoznačně širší, do veřejných funkcí, o osud naší země nemá obavy.

Dana Calábková (Ing.; 48 let) je vedoucí IT oddělení Vědecké knihovny v Olomouci, členka Komise městské části Černovír a rovněž členka kontrolní komise.

Narodila se v Olomouci, v níž žije celý život. Vystudovala obory aplikovaná informatika na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci a inženýrská informatika na UTB ve Zlíně Po ukončení studia pracovala na pozici IT analytika. Jelikož má ráda knihy, přijala nabídku Vědecké knihovny stát se správkyní knihovního systému. V současné době se jako vedoucí IT oddělení podílí na projektech pořádaných Národní knihovnou v Praze a Moravskou zemskou knihovnou v Brně.

V rámci kurzů pro veřejnost organizuje ve Vědecké knihovně promítání dokumentárních filmů o lidských právech z festivalu Jeden svět a také diskuse s odborníky k dané problematice (ve spolupráci s koordinátory Jednoho světa).

Ve volném čase se aktivně podílí na projektech pro děti: např. na individuálním doučování dětí v rámci programu Člověka v tísni nebo na bezplatných kurzech programování CoderDojo. (CoderDojo je celosvětové hnutí bezplatných klubů programování, která do Česka přivedl europoslanec za TOP09 Luděk Niedermayer. Cílem je propojit lidi, kteří už programovat umí s těmi, kteří se to teprve naučit chtějí, a to nejen v České republice, ale po celém světě.) Zbylý volný čas věnuje koním a péči o ně.

Má dvě již dospělé dcery.

Po prezidentských volbách, kdy pomáhala jako dobrovolník Pavlu Fischerovi a poté Jiřímu Drahošovi, se jí zdálo logické pokračovat v podpoře některé z demokratických stran. Zvolila si TOP 09, jelikož je jí názorově nejbližší, především pro její postoj k EU.

Ladislav Zapletal (MUDr.; 64 let) je traumatolog a lékař záchranné služby.

Žije v Olomouci s přestávkami od roku 1961. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, do roku 2004 pracoval 16 let jako chirurg-traumatolog ve Fakultní nemocnici v Olomouci, nyní působí jako lékař záchranné služby a traumatolog Baťovy nemocnice ve Zlíně. Členem TOP 09 je od jejího založení.

Je ženatý, má dvě dospělé děti. Manželka i dcera přednáší na Univerzitě Palackého, syn po studiích v Praze dokončil další studia ekonomie v zahraničí.

Zajímá se o politické dění ve společnosti. Hodně cestuje a rozšiřuje si obzor poznáváním způsobu života i ve vzdálených zemích a městech. Kromě vlastního oboru studuje také sociologické, psychologické a prognostické studie, rád čte, má vztah k hudbě, léta též včelařil.

K Olomouci má velmi pozitivní vztah, je olomouckým patriotem. Rád by se zasloužil o její rozvoj a současně o uchování jejích kulturních a historických hodnot v kontextu potřeb moderní společnosti.

Je přesvědčen, že musíme usilovat, aby Olomouc byla zdravým a dynamickým městem s dobrými podmínkami občanů pro život. Vadí mu postupné vylidňování historického centra města, kde přestávají bydlet a žít občané, jsou zavírány obchody, a kanceláře se rozrůstají i do horních pater budov. Důsledkem toho zůstanou v centru po čase pouze úřady a historické budovy bez atmosféry a běžného života. Musíme podle něj dbát o to, aby si historicky unikátní město zachovalo svůj jedinečný genius loci. Je to naše společné město a náš prostor pro život.

Hana Jochmannová (MUDr., 78 let) je soukromá praktická lékařka pro dospělé v Olomouci.

Po studiu medicíny pracovala jako obvodní lékařka v Karviné, od roku 1983 pak v Olomouci ve zdravotním středisku na Janského ulici, od roku 1993 ve vlastní soukromé ordinaci na Nových Sadech.

S manželem doc. PhDr. Vladimírem Jochmannem, který se podílel v předlistopadové době na překladech samizdatové  literatury a na undergroundovém intelektuálním hnutí, po listopadu 1989 byl předsedou Husovy vzdělávací nadace a zakládal katedru sociologie a andragogiky na FF UP po listopadu1989, vychovala dvě děti: dceru, která je rovněž lékařkou, a syna, který je stavitelem varhan. Dnes má již i čtyři vnučky, dvě studují v Anglii a dvě v ČR.

Politicky angažovat se začala již za studia na lékařské fakultě, kdy ve věku 18 let vstoupila do KSČ. Po roce 1968 z ní byla vyloučena pro naprostý nesouhlas se vstupem sovětských vojsk i pro nesouhlas s tehdejším komunistickým režimem. V roce 2018 vstoupila do TOP 09. Vedly ji k tomu obavy o demokratický režim v našem státě po té, co se stal prezidentem Miloš Zeman a premiérem Andrej Babiš.

Velmi ráda cestuje autem po Evropě, ráda lyžuje, ať už v Alpách, či Jeseníkách.

Olomouc je TOP!

Lenka Píchová (41 let) je ekonomická ředitelka v rodinné firmě, zabývající se prodejem, servisem a pronájmem stavebních strojů. Je členkou Komise městské části Hejčín Rady města Olomouce.

Narodila se v Olomouci, vystudovala gymnázium a poté Vyšší odbornou školu Obchod a právo v Ostravě. Následně již nastoupila do rodinné firmy, kde začala využívat ve škole nabytých informací v reálné praxi.

Do TOP 09 vstoupila v roce 2013. V roce 2015 se stala členkou regionálního výboru TOP 09.

Ve volném čase se věnuje svým dvěma dětem, běhání, jízdě na kole, na inline bruslích, procházkám v přírodě, četbě a cestování. V zimě ráda lyžuje.

Celý život se řídí krédem: Když už nemůžeš, ještě 10 krát můžeš!

Petr Kvapil (Mgr.; 39 let) je trenér měkkých dovedností, lektor, kouč a metodik firemního vzdělávání.

Narodil se v Hejčíně a stále zde bydlí. V roce 2003 dokončil studium na Univerzitě Palackého v Olomouci v oboru tělesná výchova na Fakultě tělesné kultury a v oboru historie na Filozofické fakultě. Krátce po státnicích odjel na dvouletý pracovní pobyt do USA s cílem naučit se dobře jazyk a osamostatnit se. Pobyt v Americe ho velmi obohatil. Naučil se vycházet s lidmi různých kultur a zvyků, okusil i tvrdou práci na demolicích. Z dělníka se snahou, ale i šťastnou náhodou dopracoval na pozici kancelářského pracovníka. Pobyt v zahraničí si prodloužil ještě o další dva roky v Anglii.

Po návratu z ciziny začal pracovat jako středoškolský učitel na gymnázium ve Šternberku. Dálkově si na Ostravské univerzitě vystudoval obor učitelství anglického jazyka pro střední školy.

Po čtyřleté praxi ve školství přešel do firemního prostředí. Začal se věnovat tréninku manažerských dovedností. Absolvoval intenzivní koučovací výcvik a stal se certifikovaným koučem.

Ve svém volném čase rád čte literaturu z oblasti osobnostního rozvoje. Miluje sport. V zimě rád lyžuje, běžkuje, v létě hraje tenis, volejbal, jezdí na kole a na bruslích chodí po horách. Má rád společnost dobrých přátel a poznávaní nových lidí a kultur.

Je ženatý, má dvě děti.

Je olomoucký patriot. Na rozvoji města mu moc záleží. Je pro něj důležité, aby komunální politiku dělali lidé s čistým štítem, kterým jde především o blaho města a jeho obyvatel. Rozhodnutí jít do voleb ovlivnil jeho kamarád Aleš Jakubec, kterého si nesmírně váží pro jeho pracovitost, smysl pro fair play a tah na branku.

Miloš Reiter (37 let) pracuje jako operátor ve společnosti vyrábějící betonové zboží pro stavby a úpravy komunikací.

Narodil se v Prostějově, v Olomouci však žije již 34 let. Absolvoval střední odbornou školu obchodu a služeb, nyní se věnuje dalšímu studiu v oboru podnikání.

Zajímá se o počítače (na HW i SW úrovni), rád sportuje, jezdí na výlety na motorce, cestuje po Evropě.

Je ženatý, má syna a dceru.

Má rád věcnou diskuzi, zajímá se aktivně o politiku a aktuální dění v sousedních zemích, zejména na východní Ukrajině.

Vladimír Špetla (65 let) je v důchodu, dříve pracoval v tiskárně jako vedoucí výroby.

Narodil se v Červené Hoře na Náchodsku, v Olomouci žije 15 let. Vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou. Členem TOP 09 je od jejího založení.

K jeho zálibám patří cestování a cyklistika.

Je přesvědčen, že občan by měl mít co největší možnost rozhodovat si o svých věcech sám, bez regulací. Je zastáncem společného evropského prostoru.

Marcel Ludwig (Ing.; 29 let) pracuje na železnici jako výpravčí. Je členem komise pro občanské záležitosti Rady města Olomouce.

Narodil se a vyrůstal v Hradci Králové, po absolvování dopravní průmyslovky v Plzni vyrazil na zkušenou do Nizozemska, kde pracoval nejprve jako řidič kamionu, poté jako dispečer kamionové dopravy. Nabyl zde znalosti nizozemštiny, které pak využil mj. k překladu knihy Anděl strážný z Libné.
Jeho láskou však vždycky byla železnice, a tak se po čase vrátil do Česka, kde si pronajal nádražní byt v Jablonném v Podještědí a později se tamtéž stal i výpravčím. Při práci se rovněž vrátil ke studiím a v roce 2016 promoval v oboru ekonomika podniků cestovního ruchu na Ekonomické fakultě Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici. V Olomouci žije od roku 2015.

Rád na amatérské úrovni sportuje, zejména jezdí na kole, běhá, hraje florbal a lyžuje. Ve svých 15 letech se stal držitelem licence Asociace profesionálních učitelů lyžování a do roku 2014 každoročně učil mladé lyžaře a snowboardisty v Krkonoších, později v Jizerských horách, a též v Nizozemsku na umělém svahu. Od roku 2012 je jeho vášní triatlon, především terénní, ale absolvoval již i závod v dlouhém triatlonu, a protože se na Olomoucku moc terénních triatlonů nepořádá, vrhl se s podporou rodiny na organizování vlastního závodu – Lošovského minitriatlonu, kam přijíždí nejen trénovaní borci z celé Moravy, ale do hobby kategorie se přihlašují i naprostí amatéři z Olomoucka, a nechybí zde ani dětské závody. Mezi jeho další záliby patří cestování (po luzích a hájích v Česku i v zahraničí, bez hotelů a cestovních kanceláří), hra na klavír nebo brnkání na kytaru, nejlépe u ohně.

Zajímá se o domácí politické a ekonomické dění.

Je ženatý a má dvě děti, které vede k aktivnímu životnímu stylu.

Ve společnosti mu chybí více slušnosti a úcty k vzdělanějším, starším, zkušenějším a úspěšnějším. Je přesvědčen, že v době ekonomického blahobytu, který zažíváme, bychom měli více myslet na budoucnost, než abychom ji všechnu „projedli“.

Radim Pospíšil (43 let) pracuje jako živnostník.

Pochází z Olomouce, vystudoval Střední odbornou školu železniční v Brně.

Od roku 1992 pracoval jako technik a stavbyvedoucí bezpečnostních a slaboproudých technologií na
zaměstnanecký pracovní poměr. Od roku 1998 se této profesi věnuje plně jako živnostník.

Volný čas tráví převážně aktivním odpočinkem: sportuje (turistika, kolo, hory, lyže), miluje rockovou muziku a věnuje se
motorkám a také všemu, co je cítit benzínem. Dokáže ocenit též dobré jídlo a pití.

Je ženatý, má syna a dvě dcery.

Má rád dobře a poctivě odvedenou práci.

Renata Buriánová (Bc.; 48 let) je laborantka Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Narodila se v Zábřehu na Moravě, vystudovala SOŠ farmaceutickou v Olomouci, bakalářský titul získala na Farmaceutické fakultě Univerzita Karlovy v Hradci Králové v oboru zdravotní bioanalytika.

V Olomouci žije 28 let, je vdaná a má dva syny.

Mezi její záliby patří knihy, hudba, příroda a cestování.

Je přesvědčena, že jedny z nejdůležitějších věcí v lidském životě jsou svoboda (kterou bylo těžké získat a bude pro nás ještě těžší ji udržet) a vzdělání. Sdílí tezi J. F. Kennedyho: „Svoboda bez vzdělání je nebezpečná, vzdělání bez svobody je zbytečné.”

Martina Potůčková (Mgr.; 42 let) je historička umění.

Pochází ze Slovácka, absolvovala gymnázium v Hodoníně, poté vystudovala dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci. V Olomouci po studiích zůstala a od roku 2003 pracuje jako kurátorka v Muzeu umění Olomouc – Arcidiecézním muzeu Olomouc.

Je členkou spolku Za krásnou Olomouc, angažovala se či stále angažuje v občanských iniciativách Občané proti Šantovka Tower, Naše pošta jedna, Olomouc bez hazardu, Zachraňujeme altán ve Šternberku, Zachraňme Neředínský horizont a ASOparkujeme.

Zajímá se o životní prostředí, památky, urbanismus a zeleň ve městě. Mezi její záliby patří zejména zahrádkaření, turistika, sport a vaření.

Je přesvědčena, že Olomouci by prospěly ulice plné stromů, které vytvářejí zdravé životní prostředí a v létě výrazně zlepšují mikroklima.

Irena Šnajdrová (59 let) je manažerka krajské organizace TOP 09, místopředsedkyně neziskové organizace Neotáčej se zády a krajská garantka expertní komise TOP 09 na ochranu zvířat.

Od narození žije v Olomouci (s šestiletou přestávkou v Českých Budějovicích). Vystudovala gymnázium v Litovli a následně dvouletou nástavbu na Střední knihovnické škole v Brně. Pracovala v okresní knihovně v Olomouci, jako metodik pak ve Státní vědecké knihovně v Českých Budějovicích. V roce 1994 opustila obor a začala pracovat pro inzertní noviny v Olomouci (Novotisk – zástupce vedoucího divize Elefant). V roce 2009 vstoupila do TOP 09 a zároveň začala pracovat jako manažerka krajské organizace.

Je rozvedená, má syna a dvě vnučky. Rodina je pro ni to nejdůležitější.

Jejím největším zájmem jsou lidoopi a jejich ochrana – zajímá se především o ochranu goril. Nezisková organizace Neotáčej se zády, v níž působí, podporuje česko-indonéské projekty na ochranu živočichů a biotopu v oblastech nejvíce zasažených kácením deštných pralesů.

Má ráda cestování, ale bojí se létat. Za svůj největší úspěch považuje právě překonání strachu z létání. Vyrábí papírové korále a originální šperky z nich. Ráda čte a sleduje filmy, poslouchá hudbu, fotografuje (především zvířata).

Říká: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Štefan Berec (Bc.; 39 let) je fotograf a vystudovaný sociální pracovník se zaměřením na sociálněpatologické jevy ve společnosti. V současné době působí na Ministerstvu zdravotnictví jako regionální konzultant pro implementaci Strategie reformy psychiatrické péče.

Narodil se v Praze, vystudoval střední uměleckořemeslnou školu v oboru umělecký rytec kovů. V průběhu studia se zaměřil na autorskou černobílou fotografii, které se věnuje dodnes. Po ukončení střední školy působil v roli třídního asistenta u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, integrovanými do běžných základních škol. Absolvoval civilní vojenskou službu na ZŠ sester Voršilek v Praze.

Díky této životní zkušenosti se rozhodl studovat humanitní obor na Pedagogické fakultě Univerzity v Hradci Králové. Během studia působil v pražské pobočce Programů sociální integrace společnosti Člověk v tísni, jako dobrovolník pomáhal s likvidací škod po povodních v roce 2002 v Jižních Čechách a v roce 2010 v Troubkách. Bakalářské studium ukončil v roce 2008. Ve stejném roce se přestěhoval z Prahy do Olomouce.

V Olomouci působil dva roky jako sociální pracovník v programu Drogové služby ve vězeňství a od roku 2010 se věnuje péči o duševní zdraví u lidí s chronickým duševním onemocněním. Nejprve jako sociální pracovník a ředitel služeb Společnosti Mana, o.p.s., později jako zaměstnanec Ministerstva zdravotnictví.

Jako fotograf dlouhodobě spolupracuje s filmovými festivaly v Jihlavě a v Ústí nad Labem, věnuje se ateliérové, reportážní a autorské fotografii.

Žije v dlouhodobém vztahu s partnerkou, má dva syny.

Ve volném čase se věnuje cestování (s rodinou nyní trochu méně). Tři měsíce cestoval s fotoaparátem v oblasti tureckého Kurdistánu. Rád jezdí na koloběžce a se syny hraje fotbal a florbal. Zajímá se o umění, zejména o tzv. art brut (resp. outsider art).

Politický rozhled a občanskou angažovanost považuje za součást základního vzdělání každého člověka. Přestože doposud nekandidoval v žádných volbách za žádnou stranu, je dlouhodobým podporovatelem prozápadně orientovaného liberálně demokratického směru, které i v oblasti sociální reprezentuje právě TOP 09.

Je zastáncem prvořadé podpory jednotlivce ze strany rodiny, širší komunity, obce a až v poslední řadě ze strany státu.

Kateřina Šišková (Mgr.; 33 let) je v současné době na rodičovské dovolené. Dříve působila jako asistentka poslanců a mediální poradkyně. V letech 2010–2014 byla zastupitelkou města Olomouce a nyní je členkou Komise pro cestovní ruch Rady města Olomouce.

Narodila se v Olomouci, stále zde žije a chce zde vychovávat i své děti, protože je to město, které je jejímu srdci opravdu blízké. Ač strávila kvůli pracovnímu vytížení spoustu času v Praze, nikdy nechtěla žít jinde než v Olomouci. Po maturitě na Obchodní akademii v Olomouci vystudovala obor žurnalistika a mediální studia na Univerzitě Palackého v Olomouci. Novinařině se nikdy aktivně nevěnovala, ale vzhledem k aktuální situaci v médiích ji to vůbec nemrzí.

Nejvíce času nyní věnuje sedmiměsíční dceři Kristýnce. K jejím koníčkům patří cestování, turistika, cyklistika, tenis, divadlo, tanec, zahrádkaření a procházky s kočárkem a pejskem Šeráčkem.

Byla by ráda, kdyby město Olomouc pokračovalo v nastaveném trendu, rozvíjelo se v souladu s jeho historickým významem a lákalo k návštěvě stále více turistů a bylo přívětivé (nejen) k rodinám s malými dětmi.

Jana Vašíčková (doc., Mgr., Ph.D.; 45 let) je vysokoškolská pedagožka na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Je členkou Komise městské části Olomouc – Nová Ulice.

Narodila se ve Vsetíně, žila 18 let ve Zlíně, kde absolvovala čtyřleté gymnázium na Lesní čtvrti. Poté vystudovala na Fakultě tělesné kultury tělesnou výchovu a matematiku se zaměřením na učitelství pro střední školy. V průběhu studia strávila rok studiem ekonomie na Univerzitě v Umeå ve Švédsku. V Olomouci již zůstala a po roční učitelské zkušenosti se jí naskytla možnost vrátit se na FTK, kde působí od roku 2007.

V současné době je aktivní členkou několika zahraničních společností (Evropská asociace tělesné výchovy, Mezinárodní federace tělesné výchovy, Mezinárodní asociace pohybové gramotnosti), členkou českého HBSC týmu a členkou několika českých vědeckých společností (např. Česká pedagogická společnost, Česká kinantropologická společnost, Česká asociace pedagogického výzkumu). Působí jako výkonná editorka v odborném časopise Tělesná kultura.

V rámci evropského projektu, který se zabýval infrastrukturou pro sport a pohybovou aktivitu v zapojených evropských státech, spolupracovala s odborem koncepce a rozvoje města Olomouce.

Je vdaná, má dvě děti.

Mezi její koníčky patří literatura, filmy, vaření, cestování, a především sport jakéhokoliv druhu (badminton, inline bruslení, plavání, lyžování, snowboarding, turistika, jízda na kole atp.). V minulosti hrála závodně volejbal.

Je přesvědčena, že je nutné respektovat jedinečnost každého člověka a tomu je třeba přizpůsobit i život kolem nás.

Jaroslav Švarc (63 let) je podnikatel v oborech pivovarnictví a stavebnictví a provozovatelem
kulturních zařízení. Je členem Komise městské části Chomoutov.

Narodil se v Hlubočkách, ale od 19 let žije v Olomouci. Po studiu střední školy s elektrotechnickým
zaměřením pracoval nejprve v Olmě a následně v České spořitelně, kde se staral o správu budov. Po
uvolnění poměrů v roce 1989 začal podnikat. Nejprve založil stavební firmu, která pod názvem
Moravská výrobní a.s. funguje dodnes, ale její řízení již předal svému synovi. V roce 1994 s přáteli
otevřeli Jazz Tibet Club, oblíbenou restauraci, známou dnes především pořádáním skvělých koncertů
světově uznávaných hudebníků, již provozuje dodnes. Jeho láska k pivu a mnohaleté privátní
pivovarnické pokusy vyústily ke splněnému snu: v roce 2014 spoluzaložil pivovar Chomout, který
s velkou péčí a nadšením nadále rozvíjí. Kulturní linii svých podnikatelských projektů před dvěma lety
doplnil též provozováním Letního kina.

K jeho koníčkům patří zejména to, co učinil i svým zaměstnáním: pivo a pivovarnictví a hudba,
především jazz.

Je podruhé ženatý a má šest dětí.

Jeho mnohaleté různorodé podnikatelské aktivity, které zdaleka nebyly zaměřeny jen na výdělek, ale
též na rozvoj obecně prospěšných kulturních a společenských aktivit v Olomouci, vyústily v jeho
celkový zájem o veřejný prostor a dění ve společnosti. Nesmírně mu vadí v současné době se
v politice rozmáhající populismus, proto se rozhodl v komunálních volbách podpořit uskupení „TOP
09 a nezávislí“, které je mu ideově nejbližší.

Oto Kaděrka (54 let) je spolumajitelem firmy OTOSPORT 1993 a celoživotní vášnivý sportovec.

Narodil se v Olomouci a žije zde celý život v Olomouci (nejprve na Lazcích, nyní v Radíkově). Gymnaziálního vzdělání se mu dostalo ve Šternberku, doplnil ho pak pěti lety studia na VUT v Brně (obor konstrukce a dopravní stavby). Pracoval u Českých státních drah, už dlouho se však živí jako obchodník s jízdními koly: největší část profesního života se zabýval logistikou u americké značky kol TREK v České republice, nyní se již ale věnuje výhradně jen své značce OTOSPORT 1993.

Cítí se být šťastným člověkem, kterému bylo dáno, aby se koníček stal jeho povoláním. Je především lyžař, kanoista a cyklista.

K jeho největším sportovním úspěchům patří medaile z vodáckého mistrovství ČSSR na dlouhých tratích v roce 1981. Od junáckých let je funkcionářem: z pozice pokladníka v kanoistickém kluby TJ Sigma Hodolany, postupně „dospěl“ až k pozici viceprezidenta Svazu lyžařů ČR (2003–2006). Nyní již 15 let zastává post předsedy Krajského svazu lyžařů (k „jeho ovečkám“ patří bratři Bankové či Jan Hudec). Je také místopředsedou Krajského výboru České unie sportu. Po revoluci s partou nadšenců spoluzaložil Moravský pohár amatérských cyklistů, o který se dodnes závodí. Stále je aktivním trenérem malých lyžařů, mimo jiné i vlastních vnoučat, kterých má celkem pět.

Posledních jedenáct let věnuje svůj čas kromě práce a sportu ve větší míře i rodině, neboť se ženou byli odměněni v pozdějším věku narozením dcery.

Ač mu kamarád jeho mámy vždycky říkal „Otiku na politiku se vy… ty neumíš lhát a krást“, snaží sám sebe přesvědčit, že politika může být prospěšná. Jeho životní motto je: „Není jednoduché zůstat svůj.“ Je přesvědčen, že lež je sice snáze uchopitelná a uvěřitelná než pravda, ta je však mnohem krásnější, přestože je těžší ji dokázat. S jeho pohledem na svět se lze seznámit i na jeho blogu: kaderka.blog.idnes.cz.

Olomouc je TOP!