Letošní léto snad nikoho nenechává na pochybách, že se naše klima mění.
Vysoké teploty spojené s nedostatkem dešťových srážek velmi negativně ovlivňují naše životní prostředí, a to zejména ve městech, pro která je typická zástavba s velkým podílem nepropustných ploch. Voda se pak logicky nemůže vsáknout do půdy. Většina „dešťovky“ odtéká kanalizací – až 55 %! Zatímco v přirozeném prostředí je to do 10 %. Klesá tak zásobení podzemní vody a nižší je i množství vody odpařené, která umí snižováním teploty významně ovlivňovat mikroklima města a náš pocit z pobytu v něm. Při deštích je navíc enormně zatížena kanalizační síť a hrozí lokální povodně.
Jaké je tedy řešení?
Vcelku prosté: aby se zeleň i vodní plochy staly rovnocennou součástí našeho města. A proto je potřeba zachytit, zpomalit, přečistit a pokud možno co nejvíce vsakovat srážkovou vodu. Opatření, která tohle umožňují, bývají souhrnně označována jako modrozelená infrastruktura. Snoubení modré vody a zelených rostlin přímo s městskou „šedí“. Zavedení těchto metod představuje přírodě blízké a udržitelné hospodaření s vodou, ochranu před povodněmi, posílení městského ekosystému a zlepšení kvality života. Nezanedbatelný je dopad na zdraví a psychiku obyvatel a koneckonců i na estetiku zástavby.
Výčet konkrétních opatření je velmi široký. Pojďme si uvést aspoň pár příkladů. Jedná se třeba o zavádění či změnu dláždění s využitím polopropustných povrchů. U trávníků jde zase o použití travních směsí s hlubšími kořeny či modelaci jejich povrchu – mírně zvlněná travnatá plocha je v tomto případě lepší. Velkou roli zde hrají i stromy a úprava jejich kořenových systémů. Tam, kde nás u moderní administrativní výstavby často trápí velké monolitické betonové plochy, lze využít zelené střechy či zelené fasády, vsakovací průlehy (tedy malé, zatravněné příkopy), retenční nádrže či rýhy a další technologie.
Samotnou otázkou je však vymahatelnost těchto opatření. Zde by město mělo jít příkladem a začít postupně tato opatření zavádět na svých pozemcích a budovách. Pro novou výstavbu pak bude potřeba stanovit podmínky v územním plánu.
Na evropské i na státní úrovni existují koncepční materiály, které tuto problematiku řeší. Obce však nemají žádnou povinnost možná opatření zavádět. Je to jen na jejich přístupu. Olomouc je díky zpracování této studie průkopníkem v řešení této problematiky v celé ČR.
O Olomouci se s oblibou říká, že je městem květin a zeleně, nebo by alespoň chtěla být. Nenechme si tedy v této oblasti ujet vlak. Bude to vyžadovat ještě hodně práce, ale výsledek bude určitě stát za to – všem se nám zde bude žít zase o trochu lépe a návštěvníci se do Olomouce budou rádi vracet. Snadno se pak můžeme co do kvality života zařadit na špici nejen Česka, ale i Evropy.
#olomoucjetop
najdete nás i na Facebooku!